ŘECKO 2026

Startujeme na hranicích Slovenska

‍

kudy pojedeme a co uvidíme -

‍

‍

Srebrenik

Srebrenik se poprvé objevujev historických záznamech roku 1333. První psaný dokument připomínádřevěné město, kterému vládl Stefan II. Kotromanić, tehdejší bosenský bán.Název města se objevoval v různých podobách a různých zdrojích; kromě původníhoSr'bnik se také setkáváme i se Srebranich, či Zrebernek,například v textech původem maďarských. Město tehdy obchodovalo s Dubrovníkem a obchodní cesty vedly přes území dnešní Bosny a Hercegoviny. V této době bylSrebrenik jedním z center historické Bosny, která byla pod nadvládou rodu Kotromanićů a dosahovala rekordně rozsáhlého území. Bosna se tehdyrozprostírala na teritoriu ohraničeném řekou Sávou na severu, Zadarem a Kninem na jihu a jihovýchodní hranicitvoří HercegNovi. Uherský král Matyáš Korvín v říjnu 1464 prošel se svým vojskem až do severovýchodní Bosny a obsadil rovněž i Srebrenik. Zeúzemí, která získal, zformoval tzv. Srebernickou bánovinu, která byla řízena nazákladě vojenských pravidel. Za zástupce Bánoviny vybral chorvatského pána Nikolu Ilockého.Do osmanských rukou se město dostalo vroce 1512 nebo 1521, kdy jej dobyl tehdejší bosenský bey Feriz. Za osmanské vlády přestoupila část obyvatelstva na islám a byla vybudována i mešita.

‍

Sarajevský atentát: tak nám zabili Ferdinanda.

V neděli 28. června roku 1914 navštívísynovec císaře Františka Josefa I. (1830–1916) a dědic rakousko-uherského trůnuFrantišek Ferdinand d’Este (1863–1914) Sarajevo, hlavní město Bosny aHercegoviny, kde si hodlá prohlédnout imperiální ozbrojené síly. Necestuje sám,jeho výsostný bok zdobí manželka Žofie Chotková (1868–1914), kterou veřejnost vidívedle panovníka vůbec poprvé. Bosna a Hercegovina, jakožto stát bývaléhoturbulentního území balkánského regionu, byla v té době čerstvým přírůstkemhabsburské říše (od roku 1908), což se ale některým rozmrzelým srbskýmnacionalistům příliš nelíbilo.

‍

Gusinje

Záznamy o městu Gusinje z dávných dob nebyly dochovány.Ve 14. století byla zaznamenána existence vesnice Gusino,která představuje jádro dnešního města. Obyvatelstvo, které v Gusinji žilo, sečasto měnilo. Albánské obyvatelstvo, tzv. Kelmendiové bylo vyhnáno slovanským obyvatelstvem, které později nahradili místní muslimové z okolí města Plav. Podle cestovatele Amiho Bouhé, který město v roce 1836 navštívil, mělo Gusinje 300domů, které byly osídleny srbským a albánským obyvatelstvem.Několik dalších cestovatelů popsalo Gusinje jako místo "s čtyřmi mešitamia 1600 domácnostmi (Velimirović), 400 domy, z nichž čtvrtina jsou srbské(Jurišić).

 Skadarské jezero

 Skadarskéjezero (alb. Liqenii Shkodrës) je se svými bezmála 400čtverečními kilometry největším jezerem na Balkáně. Je zároveň jednou znejvětších evropských ptačích rezervací, ornitologové tu napočítali 270 druhůopeřenců. Žijí tady například jedni z posledních pelikánů v Evropě. Úchvatnou jezerníkrajinu si nejlépe užijete ve vesnici Shiroka nedaleko Skadaru, která je vyhlášená rybími restauracemii příjemným koupáním.Vody v tomto krasovém jezeře jsou pozoruhodně čisté,k čemuž přispívá asi 50 pramenů vyvěrajících ze dna. Jezero je také domovemsedmi endemitských druhů ryb, například skadarského kapra (alb. Krapi iShkodrës), který je tu vyhlášenou pochoutkou. O jezero se Albániedělí s ČernouHorou. Na černohorském území se nachází národní park, albánskou část tvoří přírodnírezervace. Albánci to uslyší neradi, ale černohorská část jezera je přeci jenzajímavější – pobřeží jezera je tu členitější a nachází se tu i řada ostrovů akulturních zajímavostí.

‍

Debar

 Debar(albánsky Dibër nebo Dibra) na východě země sice leží v Severní Makedonii,avšak kulturně a obchodně mělo město vždy blíže spíše k Albánii.Město čítající kolem 20 000 obyvatel s velmi pestrou historiíleží v nádherném prostředí obklopené pohořími jako Dešat, Stogovo,Jablanica a Bistra. Ve 14. století region ovládala albánská rodinaKastriotů, po smrti Gjona Kastriotiho však roku 1437 město připadlo podnadvládu Osmanů. Gjonův syn Gjergj Kastrioti Skanderbeg o několik letpozději roku 1444 inicioval vnik tzv. Ligy Lezhë, která měla za úkolsjednotit všechna albánská knížectví a společně proti Osmanské říšibojovat. Na několik desetiletí se mu podařilo získat otcovu zem zpěta Albánii sjednotit. Gjergj Kastrioti Skanderbeg je považován zaalbánského národního hrdinu, jeho pomníky nalezneme takřka po celé Albániia ani v Debaru jeho socha nechybí. Z Debaru pochází několikvynikajících řezbářů, jelikož se zde nacházela jedna ze tří nejvýznamnějšíchřezbářských škol v regionu. Tvorba těchto mistrů, která se vyznačujedetailním a působivým zpracováním ikon, je k vidění předevšímv místních kostelech. Krásným příkladem tzv. ikonostas (kostelnístěna s ikonami) je klášter Sveti Jovan Bigorski nedaleko města. PoblížDebaru rovněž sídlí ženský klášter Sveti Gjorgi Pobedonosetz roku 1835.

‍

Samuelova pevnost a Ohridské jezero

 V 10.stol. se Ohrid stal hlavním městem Bulharské říše a na místě starověkéhoopevnění byla založena carem Samuelem I. pevnost. Poslední vládce hradu byl vl. 1800-1830 Dzeladin Bey. Od r. 1980 na seznamu světového dědictví UNESCO. Odr. 2000 archeologický průzkum. V r. 2003 areál zrekonstruován. Ohrid(makedonsky Охрид) je město ležící v jihozápadní Makedonii,u severovýchodního břehu Ohridského jezera, které bylo v roce 1980spolu se starým městem a hradem zapsáno na seznam světového dědictvíUNESCO. Na kopci nad starým městem stojí mohutná středověká pevnost – hrad,která navazovala na jeho hradby a tvoří výraznou dominantu. Areál jeveřejnosti přístupný a za tmy bývá nasvícen. Severně od města se nacházíletovisko Struga. Jižně od Ohridu je vyhledávaný klášter sv. Nauma, založenýkolem r. 905 žákem sv. Cyrila a Metoděje. První zmínky o osadě(původně zvané Lychnidos) pocházejí ze 4. století př. n. l. Již v 5.století je zde zmiňováno město s pevností. V 6. století, kdy územípatřilo Byzantské říši, se v okolí usadili Slované. Současný slovanskýnázev města vznikl v 9. století z výrazu „vo hrid“ (na kopci). Napřelomu 9.-10. století se město Ohrid stalo útočištěm žáků sv. Cyrilaa Metoděje, kteří byli vyhnáni z Velké Moravy. Pevnost založil koncem10. století, na kopci nad městem, bulharský car Samuel I. (958–1014), který bylvůdčí postavou v boji proti byzantské nadvládě. Samuel učinil Ohridhlavním městem Bulharské říše.

‍

‍

Ohridské jezero perla Makedonie

Prvnízmínky o osadě (původně zvané Lychnidos) pocházejí ze 4. století př. n. l.Již v 5. století je zde zmiňováno město s pevností. V 6.století, kdy území patřilo Byzantské říši, se v okolí usadili Slované.Současný slovanský název města vznikl v 9. století z výrazu „vo hrid“(na kopci). Na přelomu 9.-10. století se město Ohrid stalo útočištěm žáků sv.Cyrila a Metoděje, kteří byli vyhnáni z Velké Moravy. Pevnost založilkoncem 10. století, na kopci nad městem, bulharský car Samuel I. (958–1014),který byl vůdčí postavou v boji proti byzantské nadvládě. Samuel učinilOhrid hlavním městem Bulharské říše. Během jeho vlády, zřejmě od roku 976 až doroku 1014, získal nazpět bulharské území, jež se stalo v rámci Balkánuznovu velmocí. Později začala pozice Bulharska znovu upadat a byzantskýcísař Basileios II. postupně dobýval bulharská území zpět. Po bitvěu Belasice (6. října 1014), ve které Byzantinci zvítězili

‍

Prespanské jezero

Nahranicích Severní Makedonie, Řecka a Albánie se v nadmořské výšce850 m nachází Prespanské jezero (Prespansko ezero), které je tektonickéhopůvodu. Od druhého Malého prespanského jezera, jež se celé nalézá v Řecku,je odděleno pouze úzkým pruhem pevniny. Na jezeře se nachází dva neobydlenéostrovy. Ostrov Golem grad je součástí přírodní rezervace národního parkuGaličica, neboť tu žije endemická fauna a flóra. Dle legendy měl být naostrově roku 976 korunován car Samuel I. Zbytky dvou kostelů ze14. století zasvěcené sv. Dimitrijovi a sv. Paraskevě bylyvystavěny na základech raně křesťanských bazilik z 6. století. Druhýostrov na jezeře se jmenuje Mal grad.

 Kozani

Kozani (řecky Κοζάνη) je hlavním městem a ekonomickým centrem ZápadníMakedonie a regionu Kozani v severním Řecku. Leží 120 km západně od Soluně v nadmořské výšce 710 m. Má okolo 50 000 obyvatel.Vyznačuje se balkánským koloritem – domky s dřevěným obložením, zdmi ohrazenézahrádky a kamenné dvorky.

V Kozani se nachází druhá největšíměstská knihovna v Řecku, ve které je uloženo více než 150 000 knih arůzné cenné dokumenty. Je zde univerzita a technika pro studenty z celéhoŘecka. Je sídlem soudu, řecké armády a biskupa. Je také významnýmdopravním uzlem a má letiště.

Olymp – hora Řeckých bohů

 Mytikas (řecky Μύτικας) je nejvyšší vrchol pohoří Olymp a současně nejvyšší hora Řecka. Dosahujenadmořské výšky 2917.727 m a je tak nejvyšším ze sedmi vrcholů na hlavnímolympském hřebeni. Název pochází ze slova Myt, což znamená nos.Nachází se asi 30 km na západ od jihozápadního pobřeží Soluňského zálivu Egejského moře.

 Podle starých řeckých pověstí zdesídlí řečtí bohové.

Meteora

 V přesném překladu Meteoraznamená „vznášející se mezi nebem a zemí“. Znamená to, žekláštery, které jsou postavené vysoko na vrcholcích pískovcových skal,vypadají, jako kdyby se vznášely a také jsou nadpozemskykrásné a ani se nechce věřit, že byly vytvořeny lidskourukou. Meteorské kláštery jsou často označovány za osmý divsvěta. Historikové uvádějí, že první klášter byl na Meteoráchzaložen zřejmě v roce 950 nebo 970. Není však přesně známo, jak se prvnípoustevníci a mniši dostali na vrcholky některých skalních věží. Kolmé, častostovky metrů vysoké stěny gigantických skal představují namáhavý výstup i promoderní zkušené horolezce. Pokus o jejich zdolání může i dnes skončit smrtí.

Výchozím městem je Kalambaka. Po dvou kilometrech projedeme obcíKastraci, v níž se nachází několik kempů. Brzy vstoupíme do zužujícího seúdolí s vysokými skalami a zdaleka viditelnými skalními dutinami ajeskyněmi po pravé straně vysoko nad námi. Po levé straně silnice leží kostelíkDubiani, který byl v době před založením klášterůmetropolitním chrámem prvotních mnichů a poustevníků. Od něho vede strmá cestake klášterusvatého Mikuláše.

Nejstarší kláštery byly postaveny už ve 14. století.V divokých slepencových skalách nad Kalambakou se začali usazovat mnišijiž od 11. století, ale až od 14. století jim přiznala srbská knížata, kterátehdy západní Thesálii ovládala, plnou církevní autonomii. Tehdy začaly vznikatna nejnepřístupnějších místech první kláštery. Mezi nimi hned od počátkuvynikl klášterMetamorfosis, založený v 60. letech 14. století mnichemAthanasiem na skále vysoké 534 metry. Klášteru se brzy začalo říkat MegolonMeteoron, což znamená Velký klášter vznášející se ve vzduchu.Množné číslo Meteora se brzy ujalo pro všechny zdejší kláštery, kterých do 16.století vzniklo 24. V dalších stoletích potom dohází k jejich úpadkua dnes je jich v provozu pouze šest. Kláštery Agia Triada a Agios Stefanosslouží jako obydlí pro mnichy a jeptišky, kláštery Agios Nikolaos, AgiaRousanou, Varlaam a Metamorfosi patří spíš k turistickým atrakcím. Svrchovanostnad ostatními zaujímá klášter Metamorfosi. Chráněná poloha dovolila klášteryvybudovat do podoby stavebních komplexů obrovského významu se skvělýmiinteriéry a památkami z různých období. Kláštery jsouzapsány na seznam UNESCO.

Prostředkem k dosaženítohoto cíle je poslušnost, disciplína a modlitba. Kláštery byly postaveny vtomto nepřístupném prostředí právě proto, že „kamenný les“ vyvolává strach apřemítání. V dobách turecké poroby se zdejší kláštery staly útočištěm pro řaduŘeků a záchranou byzantské kultury. Tady se učilo, lpělo na zachovávání tradic,opisovaly se knihy a schraňovaly se náboženské relikvie.

Loannina

 Příjemné město Ioannina je metropolí oblasti Epiros. Leží nazápadním břehu jezera Pamvotis s ostrůvkem. Za vlády Osmanů byla Ioanninavýznamným obchodním a intelektuálním centrem a vrcholný rozvoj nastalv době mocného magnáta Ali Pashy (1788-1822). Ve starém městě uvnitřhradeb se dodnes zachovaly úzké uličky lemované tradičními tureckými budovami,a dokonce dvě mešity. Zájemci mohou navštívit také archeologické muzeum,kde je k vidění mj. 200 000 tisíc let stará sekera.

‍

Ksamil

 Malebnéletovisko Ksamil je situováno na samém jihu Albánie, nedaleko hranic s Řeckem.Masovým turismem zatím neobjevené středisko, s krásnými plážemi, omývanýmiprůzračně čistými vodami Jónského moře si zamilují rodiny s malými dětmi, páryi vyznavači individuálního cestování.

Balkánskýstát Albánie mělo v minulosti v hledáčku jen malé procento turistů, toužícíchpo klidné dovolené s autentickou atmosférou uprostřed panenské přírody. A právěurčitá izolovanost země právě teď skýtá velkou příležitost k objevování. Můžetese těšit na okouzlující pobřeží, dlouhé písčité pláže i romantické zátoky,které nejsou přeplněné ani v hlavní turistické sezóně. Pojmenování Ksamil nesejedno z nejoblíbenějších letovisek, ale také celý poloostrov a čtyři maléostrůvky, zdobící přilehlý záliv. Celá oblast je napojena na kanál Vivar, kterýspojuje slanou lagunu Butrinského moře s Jónským mořem. Právě atraktivnípoloha, jež dala celému pobřeží příhodnou přezdívku Albánská riviéra, činí zletoviska Ksamil ráj plážových radovánek.

Drač

Drač je jedním z nejstaršíchměst Albánie. Toto město je mnohdy označováno jako Durres. Jehorozloha je cca 46,3 kilometrů čtverečních a je situováno na východním pobřežíJaderského moře. Od hlavního města Tirany se nachází přibližně 30 kilometrů. Totomísto obsadili osadníci už v roce 627 před naším letopočtem. Od roku 229 přednaším letopočtem bylo město ve správě Římanů, pod nimiž vzkvétalo a stalo sevýznamným přístavem. V současném století v roce 1082 dostali Drač do nadvládyNormané. Posléze to byli Benátčané a Osmanská říše. V roce 1914 sehrálo městodůležitou roli v rámci národního obrození. Město Drač je nejenom důležitýmpřímořským letoviskem. Kromě významného nákladního přístavu pracuje i na svémprůmyslovém rozvoji, k čemuž přispívá například železnice směřující do hlavníhoměsta Albánie používaná od roku 1949 nebo albánská dálnice od roku 2000.

Tirana

 Tirana, živoucí hlavní město Albánie, nabízí podmanivou směsbohatých dějin, modernity a úchvatné krajiny. Díky osmanským, italským asovětským architektonickým vlivům představuje vizuální hostinu pro milovníkyhistorie a kultury. Rušné ulice tu lemují neméně rušné kavárny, které lákají kochutnání tradičních albánských pochoutek. Revitalizované prostory, jakoikonické Skanderbegovo náměstí či barevné fasádybudov, vytvářejí dynamickou atmosféru, která odráží pokrokového ducha města.Tirana leží na úpatí majestátních hor a je skvělým východištěm pro objevováníokolních přírodních krás, jako je národní park Dajt či pobřeží Jaderského moře. Ať už hledáte kulturnívjemy, kulinářská dobrodružství nebo malebnou krajinu, Tirana vám poskytnenezapomenutelné zážitky.

Cetije

 Cetinje  je město v ČernéHoře, ležící v jižní části země,35 km jihozápadně od hlavního města Podgorice. Žije zde 15 137 obyvatel. Do roku 1918 bylo hlavnímměstem Černohorského knížectví a poté království av rámci Jugoslávského království pak už jen správním sídlem Zetské bánoviny.

Město vzniklo na tzv. Cetinjském poli, krasovém poli o rozloze 7 km². Leží vnadmořské výšce 670 m n. m.

Svůj význam si město získalov časech nezávislé Černé Hory, kdy mělo statut hlavního města. Sídlili zdepanovníci země z dynastie Petrovićů-Njegošů, diplomatická zastupitelství cizíchstátů a hlavní černohorské kulturní i církevní instituce. Po začlenění do Jugoslávie ztrácela Cetinje svou důležitost,významnější průmysl se tu nikdy nerozvinul a město se postupně stávalo„městem-muzeem“. Po přestěhování hlavního města do Podgorice (v červenci 1946) nastala definitivně éra stagnace. Poobnovení černohorské nezávislosti (2006) se uvažuje, že se některé státní orgánypřesunou do Cetinje zpět, aby došlo k oživení města a byl zdůrazněn jehohistorický význam.

Lovčen– národní park

Lovćenbyl vyhlášen národním parkem v roce 1952. Jedná se o skalní masiv tyčící se nadměstem Kotor, nazývaný také jako černohorský Olymp. Nachází se zde dvaimpozantní vrcholy, Štirovnik 1749 m a Jezerski vrh 1657 m. Přestože svourozlohou není národní park Lovćen příliš významný, historické a přírodníhodnoty mu to zcela jistě vynahradí. Naleznete zde krasové útvary avysokohorské pastviny, na nichž se vyskytuje unikátní flóra i fauna. Horskésvahy jsou skalnaté, s četnými trhlinami, jímek a hlubokých depresí dává jehoscenérie specifický vzhled. Z pohoří se vám naskytne nádherný výhled jak namoře, tak i na Skadarské jezero a severní černohorská pohoří. Národní parkLovćen, založený v roce 1952, kromě úžasné přírody oplývá historickým,kulturním a architektonickým dědictvím. V oblasti naleznete mnoho příkladůlidové výstavby, jako jsou staré domy, vesnice, salaše či letní osady pastevcůdobytka, které jsou typické pro tuto oblast Černé Hory.

Boka Kotorská – historie

 Když 11. února 1918 v sedm hodin ráno třesklyu zdi hřbitova ve městečku Škaljari jižně od Kotoru výstřely z pušekpříslušníků popravčí čety, které ukončily život rodáka z Přerova,poddůstojníka Františka Rasche (*1889; otec Adolf pocházel ze Sosnovéu Bruntálu, matka Kateřina rozená Petříková z Kojetína, seznámili se,pro „starou monarchii“ příznačně, ve Vídni), jednoho z organizátorů slavnévzpoury v Boce Kotorské, který působil na hydroplánové základně v nedalekémKumboru, bylo ještě mnohem, mnohem chladněji.

Spolu s ním byli onoho rána za účastv revoltě zastřeleni ještě Chorvati Antun Grabar (*1883; sloužil nakřižníku Stan Georg, jeden z hlavních mluvčích vzbouřenců), Jerko Šižgorić(*1899; kulometčík z lodi Sankt Georg) a Mate Berčevič (*1891;z lodi Gäa). Více než osm set dalších námořníků skončilo ve vězení, čtyřistovky byly v následujících týdnech a měsících souzeny válečnýmsoudem a v některých případech procesy ukončilo až příměřív listopadu toho roku.

Oč vlastně v Kotoru šlo, zač tamní námořnícibojovali a proč riskovali své životy? Pro pochopení toho všeho musímzmínit, alespoň ve stručnosti, dobový kontext.

Na přelomu let 1917 a 1918 tzv. Velká válka(Great War), dnes známá jako první světová válka, která vypukla v létě1914, pokračovala již čtvrtým rokem a její konec byl stálev nedohlednu. Centrální či Ústřední mocnosti, jak se označovaly vilémovské(či hohenzollernské) Německo a habsburské Rakousko-Uhersko, „naše“podunajská monarchie (po jejichž boku ve válce bojovaly též Osmanská říšea Bulharsko), byly, zejména od vstupu Spojených států amerických do válkyna jaře 1917, pod stále intenzivnějším tlakem, jednak vojenským, jednak –i v důsledku námořní blokády a pro civilní obyvatelstvo zvlášť –ekonomickým.

Životní podmínky obyvatel Německai v Rakousko-Uherska i vojáků obou armád na všech frontách,v tomto případě řadových námořníků a poddůstojníků, se soustavnězhoršovaly, včetně velikosti a pravidelnosti přídělů potravy a jejíkvality.

Připočteme-li k tomu značnou bezútěšnost, den zadnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem klesající víru ve slibovanékonečné vítězství, soustavnou buzeraci a kruté ponižování hlavně za stranymladých, arogantních důstojníků, kteří se ve srovnání s výše zmíněnýmiměli velmi dobře, tvrdé, často exemplární tresty i za drobné, bezvýznamnékázeňské „přečiny“ a prohřešky atd., nelze se, popravdě řečeno, vzpourámv různých jednotkách včetně c. a k. flotily v Kotoru příliš codivit.

Boka Kotorská, mnohem více než unikátní záliv

Oblast Boky Kotorské,součást světového dědictví UNESCO, je fascinující z několika důvodů. BokaKotorská jako taková je největším zálivem na jadranském jihu. Město Kotor vásnadchne svou neopakovatelnou středověkou atmosférou a velice působivé jsou idalší obce na březích zálivu v čele s letoviskem Herceg Novi.

Záliv Boka Kotorská měří přes30 kilometrů, tyčí se nad ním přes tisíc metrů vysoké hory a má značněnepravidelný tvar. Do černohorské pevniny se zakusuje u obcí Mirišta a Žanjic,protilehlý břeh je v tomto úseku v délce 6 kilometrů ještě chorvatský. Záliv se skládá z hrdel širokýchčasto jen několik stovek metrů a z ploch podobných jezerům. Na břehuprvního takového jezera leží rekreační středisko Herceg Novi, u druhého najdetejachetní marinu Tivat. Teprve na samém konci posledního, čtvrtéhojezera vítá turisty historické město Kotor.

‍

Cetina

 Řekapramení na svazích Dinárských hor v Dalmácii. Nese stejný název jako malápřilehlá vesnička, která se u pramene nachází. V ní žádná velká turistickálákadla nehledejte, největším lákadlem je nevelké jezírko, kde Cetina začínásvou dlouhou cestu až k Jaderskému moři.

Barvavody je neuvěřitelná a působí téměř surrealisticky, mísí se v ní odstínyzelené, v hlubších místech až po temně modrou. Z ptačí perspektivy pak působískoro jako oko do hlubin země.

 Cetinaje svou délkou spíše průměrná řeka, od pramene až k moři měří kolem 105kilometrů. Protéká ovšem pitoreskní skalnatou krajinou, navíc svou mystickoubarvu neztrácí ani při cestě k moři. Je proto velmi vyhledávaná mezi vodáky.Vede skrze příkrá skalní úbočí i malebné vesničky a města. Na některých místechse nacházejí i splávky, díky kterým získává řeka na příjemné divokosti.

‍

‍

Maribor

 Maribor je druhé největší město veSlovinsku a sídlo stejnojmenné územně-správní jednotky. Je univerzitním,hospodářským, finančním, kulturním a turistickým centrem severovýchodníhoSlovinska. Je významnou dopravní křižovatkou. V Mariboru žije přibližně 96tisíc obyvatel. Je sídlem římskokatolické arcidiecéze

 Sölk Pass

 Sölk Pass (el . 1788 m.) je vysokohorský průsmyk v rakouských Alpách ve spolkové zemi Štýrsko .

Překračuje NiedereTauern a spojuje údolí řekyMur s údolím řekyEnns .

Průsmyk je vedlejší silnice av zimě není zprůjezdněn. Mezi nedaleké průsmyky patří průsmyk RadstädterTauern Pass a Tauernský tunel na západě a průsmyk Triebener Tauern na východě.

Traunsee

Traunsee (Travenské jezero) je nejhlubším jezerem vRakousku. Má průzračně čistou vodní hladinou tyrkysové barvy a nachází sev malebné rakouské oblasti Solné komory,uprostřed luk, lesů a působivých skalníchmasivů Traunstein a Höllengebirge v Horním Rakousku. Jezero Traunsee se ukrývá pouhou hodinucesty autem od světově známých oblastí Hallstatt, Dachstein, Salzkammergut,která patří na seznam dědictví UNESCO. Ať už hledáte dobrodružství,turistiku nebo pouhý odpočinek od zrychleného moderního života, s jistotou tunajdete vše. Travenské jezero ožívápředevším v letních měsících, kdy vede turistika a sporty jako jeplavání, surfování, plachtění, potápění a vodní lyžování. Ti, kteří dávajípřednost odpočinku, si mohou užít poklidnou jízdu známého kolesového parníkuGisela a prvního lopatkového parníku Žofie z roku 1839.

Údolí jezera je sice preferovaným cílem potápěčů a surfařů, alemasiv Traunstein a pohoří Höllengebirge tyčící se nad ním,jsou naopak velmi oblíbené mezi milovníky pěší turistiky a horské cyklistiky.

‍

‍

 Co je v ceně motovýletu?

·        Ubytování formou zprostředkování – dvoulůžkovépokoje s vlastní koupelnou,

·        (jednolůžkové pokoje řešíme individuálně dle požadavku)

·        minimálně 3* hotely nebo vyzkoušené penziony

·        snídaně (pokud hotely mají v nabídce)

·        zábavný doprovod po celou dobu výletu 24 hodindenně, nápomocný při potížích

·        aplikace trasy, nějaké to dobrodružství

·        informační průvodní brožura trasy kudy se pojede

·        (průvodce operativně může trasu změnit – počasí,doprava apod.)

·        triko TMB výrobce originál UNCS

·        uvedený předpoklad nákladu je za osobu přimin.10 účastnících.

·        Náklady s můžou měnit v závislosti naměnovém kursu a meziročním pohybu cen u ubytování

·        Těšíme se na vás Mirek TMB motovýlety

‍

‍